O dávku může požádat každá domácnost, jejíž náklady na bydlení včetně nájmů, energií, vodného a stočného a služeb s obýváním bytu souvisejících tvoří více než 30 procent jejích příjmů. V Praze je to 35 procent.

Dávka ale samozřejmě není neomezená. Jinak by si o ni mohl říci každý, třeba samostatně bydlící člověk se 150 tisíci korunami čistého, který si pronajímá velký dům za 130 tisíc korun. Právě proto nárok na příspěvek stropují již zmíněné normativy.

Jedná se o státem stanovené předpokládané náklady na bydlení u jednotlivých domácností podle toho, kolik v nich žije osob a v jak velké obci bydlí. Čím menší domácnost je, tím jsou nižší. Podobně v menších sídlech jsou stanoveny méně. Také se liší podle toho, zda žadatel o peníze od státu žije v nájmu či podnájmu, nebo vlastním či družstevním bydlení.

Jak již bylo zmíněno, tvoří u příspěvku jakýsi strop pro to, kolik lidé na dávce dostanou. Pokud má domácnost vyšší náklady na nájmy a energie, než jaká je úroveň normativů, k výdajům nad tuto hladinu se nepřihlíží. Nově stouply o 2000 až 4500 korun. Vyšší nárůst byl u jednočlenných a dvoučlenných domácností a bytů v nájmu. U nájemního bydlení jsou namísto dosavadních 6746 až 22 495 korun 11 246 až 24 995 korun. Ve vlastním či družstevním obydlí pak vzrostly ze 6232 až 14 368 korun na 8732 až 16 368 korun.